Pedagogicko psychologická poradna - KÁPEZET
 Problematika SPUCH : ADHD

ADHD (Attention Deficit/ Hyperactivity Disorder)
- hyperaktivita s poruchou pozornosti

/Mgr.Diana Valečková/

V České republice se pro tuto poruchu stále ještě v terénu často užívá termín LMD. Rozdíl pojmů LMD a ADHD/ADD můžeme najít v jejich obsahu:
termín LMD označuje poruchy, které mají určitou etiologii, drobné organické poškození centrální nervové soustavy. V popředí zájmu veřejnosti je příčina, která podmiňuje chování jedince. Naproti tomu při používání termínu ADHD/ADD se do popředí zájmu dostává popis chování - typické projevy dětí a nezdůrazňuje se příčina, která k takovému chování vedla.

ADD (porucha pozornosti bez hyperaktivity)
Dítě se hůře soustřeďuje, má oslabenou krátkodobou sluchovou a zrakovou paměť.

Hyperkinetická porucha chování
Projev je stejný jako u ADHD s vystupňovaným agresivním a asociálním chováním (agrese k lidem a zvířatům, nepoctivost, lhaní, krádeže, záškoláctví, útěky z domova,..atd).

LMD (lehká mozková dysfunkce)
Označení v šedesátých letech, které se užívalo pro hyperaktivní či hypoaktivní projev specifické vývojové dysfunkce, tj. spolupráce mozkových hemisfér.

 
Vznik a projevy ADHD
Jedná se o vývojovou poruchu, tj. měnící se během vývoje, která se již od raného dětství projevuje nepozorností, hyperaktivitou a impulzivitou.

Její vznik je ovlivňován: perinatálními komplikacemi, genetickými změnami (získanými dědičností), neurovývojovým opožděním zrání dílčích funkcí mozku.

Projevuje se nedostatkem vnitřní kontroly, což vede ke zhoršení pozornosti a tím i poznávacích procesů, problémovému plánování činností, nedokonalé selekci podstatných informací, psychomotorickému neklidu a špatné motoricko-percepční koordinaci, impulzivitě a sociální maladaptaci. Činnost nervové soustavy se rychleji unaví, čímž dochází ke stupňování výše uvedených obtíží. Tato porucha se často vyskytuje v kombinaci se specifickými poruchami učení, nebo jejich rozvoj podmiňuje.
Při vystupňování obtíží dochází k agresivnímu chování, či nepřiměřeně silným reakcím i na drobné podněty. Důsledkem je pak malá sebeúcta a značná frustrovanost, která může vést k depresivním náladám. Deprese se u těchto dětí často projevuje pasivitou a poruchami chování.


Nejtypičtější projevy chování :

Nepozornost:
- vnímá několik podnětů současně, neudrží jednu „linii informačního kanálu“ po delší dobu
- nechá se lehce vyrušit vnitřními i vnějšími podněty
- neumí odlišit podstatné od nepodstatného, záleží na aktuálním rozpoložení a náladě, proto
přeskakuje, u ničeho nevydrží
- nedokáže propojit dílčí souvislosti do komplexních celků
- nedokáže efektivně kontrolovat činnost (dělat stejnou činnost znovu je nuda)
- úkoly vyžadující trpělivost a pečlivé zpracování ho zpomalují,což mu vadí („letí „) a dělá
chyby z nepozornosti

Vysoká míra aktivity :
- vypadá, že je v neustálém pohybu,
- nenechá v klidu ruce ani nohy, vrtí se, padá ze židle,
- vyhledává blízké předměty, s nimiž si hraje nebo je vkládá do úst,
- prochází se po třídě ( nedokáže setrvat na místě ).

Impulzivita a malé sebeovládání:
- často něco vyhrkne, mnohdy nepřípadně,
- nemůže se dočkat, až na něj přijde řada,
- často skáče do řeči ostatním nebo je ruší,
- často nadměrně mluví,
- dostává se do nesnáze tím, že si věci nedokáže předem promyslet ( nejdříve reaguje,
teprve pak přemýšlí ),
- nezřídka se zapojuje do fyzicky nebezpečných činností, aniž by předem uvážil možné
následky, proto se často zraní,


Život dítěte s ADHD

V kojeneckém věku je pro dítě s ADHD typické narušení základních biorytmů. Je neklidné, hůře a méně spí, častěji se pláčem dožaduje pozornosti a péče. V období batolete je neobyčejně pohyblivé, ale zároveň neobratné, potřebuje častou spoluúčast dospělých při svých aktivitách a zejména při úkonech spojených s hrubou či jemnou motorikou. V předškolním věku rádo vyhledává kontakt s vrstevníky, současně se však špatně začleňuje do skupinových aktivit, protože narušuje aktivity vrstevníků, je zvýšeně dráždivé a v hrových aktivitách nestabilní (nevypočitatelné). Porozumění verbální i nonverbální komunikaci s okolím je proto stíženo. Na neúspěchy reaguje nepřiměřenou efektivitou, je výrazněji opoziční. Ať je unavené, nebo plné energie, projevuje zvýšenou potřebu pohybu a střídání činností. „U ničeho nevydrží“, hůře přijímají úkoly a povinnosti, které je nebaví (potřebují si u všeho hrát).
V mladším školním věku je takové dítě nedisciplinované, roztržité, nepozorné. Nedokáže rozpoznat podstatné od nepodstatného. Školní výkon je výkyvový - jeden den něco umí, druhý den stejnou věc nezvládá. Prospěch proto často není úměrný intelektovým předpokladům. Má rozdílnou úroveň dílčích dovedností a schopností, protože v některých oblastech je vývojové oslabení znatelnější. Současně platí, že dítě s ADHD nemá výrazněji sníženou celkovou intelektovou úroveň. Mnoho významných osobností u nás i ve světě mělo v dětství diagnostikovaný sy. ADHD.
Život dítěte s ADHD je plný protikladů. Chování je problémové vlivem impulzivity a horšího zvládání zátěže. Pocity a nálady jsou spojeny se situací tady a teď, špatně předikuje důsledky svého chování. Během 11. a 12. roku se intenzita projevů často zmírňuje a chování se normalizuje. Někdy naopak (při problematickém rodinném zázemí) může hyperkinetická porucha přejít v komplikovanější obraz poruchy chování. Až do dospělosti převažuje horší soustředěnost, nedůslednost a problémy s plánováním činností, menší psychická stabilita v zátěži (porucha seberegulace). Relaxaci a regeneraci sil umožňuje fyzická aktivita.
Na druhou stranu jsou tyto děti velmi citlivé, kontaktní a milé, rády se ještě ve věku 10ti-12ti let mazlí s rodiči. Mají neskutečně rozvinutou fantazii, jsou tvořivé, zábavné a dlouho hravé, jsou úspěšní ve sportovních disciplínách, ale stejně tak ve všech oblastech společenského života jako ostatní vrstevníci.


Reedukace (náprava) sy. ADHD
Tato porucha je vrozená (tj. získaná geneticky či konstitučně během těhotenství či porodu) a její projevy mají tendenci s postupným vyzráváním nervové soustavy být přirozeně kompenzovány. Přesto nelze spoléhat na samotný vývoj a zrání mozku. Je nutné projevy poruchy vhodným působením ovlivňovat a redukovat (reedukace je náprava vedoucí ke zmírňování obtíží).

-časté střídání činností (jiné zdání a forma), nezařazovat za sebe činnosti stejného druhu
-umožnit relaxovat pohybem (střídat polohu při práci, pohyb po třídě při vykonávání drobných služeb)
- netrestat a nepoukazovat na drobný psychomotorický neklid, upozornit dítě na nevhodné projevy fyzickým kontaktem, dotykem)
- naučit okolí na neklid dítěte nereagovat
- využívat pro práci klidné chvíle, kdy je koncentrace pozornosti větší
- na impulzivitu reagovat bez emocí, v klidu, nechat nejdříve afekt dítěte odeznít
- dohlédnout na přípravu i práci dítěte (nedělat činnosti za dítě ale spolu s ním)
- pokyny opakovat několikrát, klidným, ale rázným hlasem, nejlépe stručně
- častěji dítě kontrolovat, zda se soustředí a zda pokračuje v činnosti správně
- učení novým dovednostem a vědomostem musí probíhat krok za krokem, posílit fixování podstatného, k naučenému se stále vracet
- při učení používat názoru
- v chování být dítěti vzorem
- dodržovat pravidelný denní režim, využívat opakujících se sebeobslužných a pracovních rituálů
- tyto děti by měly být tolerantněji hodnoceny za chyby z nepozornosti a zy výkyvy v podávaném výkonu

 

 Aby se děti dokázaly vyrovnat se svými specifickými vývojovými obtížemi a měly zájem na jejich nápravě a odstranění, je nutné:

1. aby si uvědomily a přijaly své obtíže a s tím související zvýšené nároky na přípravu
2. vyrovnaly se s tímto deficitem, který znesnadňuje (nikoli však omezuje) vzdělávací možnosti a neměly pocit odlišnosti ve skupině vrstevníků (nevnímaly jej jako ponižující nálepku, ani jako nálepku pro získání úlevy ve škole)
3. byly motivovány pro vzdělávání a kompenzaci chápajícím a podporujícím okolím, aby nezůstávaly s tímto oslabením „sami“, ale zároveň nepřenášely odpovědnost za své výsledky jen na rodiče a pedagogy
4. měly možnost specifického přístupu ve škole (v metodách, pomůckách, hodnocení, …),
které jsou při středně těžkých a těžkých formách oslabení stanoveny „Individuálním vzdělávacím plánem“
5. byly průběžně oceněny za snahu a dílčí úspěchy



Zásady vhodné komunikace s dítětem
Vytvoření přátelské atmosféry, tj. nekonfrontační a nekonfliktní, projevit zájem, pochvalu
Akceptování dítěte takového, jaké je
Umožnit dítěti vyjádřit své pocity, myšlenky a názory bez hodnocení
Hledání pozitiv v chování a činnosti dítěte, důvěra ve schopnosti a možnosti dítěte
Dostatek času na komunikaci s dítětem (nebýt v časovém stresu)
Stanovit jasné hranice a pravidla vzájemného kontaktu a chování
Podporovat samostatnost v hledání řešení a učit dítě přiměřenému sebehodnocení
Začlenit humor do vzájemné komunikace
Držet směr tématu
Klást přiměřené požadavky

 

 

 

 





© Pedagogicko psychologická poradna Plzeň - KÁPEZET - KPZ Plzeň, 2009; XHTML, CSS