Pedagogicko psychologická poradna - KÁPEZET
 Problematika SPUCH : Žák s SPUCH a škola


Co potřebuje žák se specifickou vývojovou poruchou učení /SPU/ v přístupu učitele, jak takového žáka hodnotit

Osvojování vědomostí není prostým převzetím hotových poznatků. Je to aktivní osvojení, zpracovávání nově získaných informací. Tento složitý proces je realizován u každého člověka souborem dílčích opatření, především prostřednictvím spolupráce:
• názorného poznávání
• slovního myšlení
• vnějších činností

U žáků se specifickou vývojovou poruchou učení a chování /SPUCH/ bývá tato spolupráce nedokonalá a je důležité, aby jim učitelé umožnili přizpůsobit podmínky výuky tak, aby byli schopni podávat výkon v souladu se svými skutečnými rozumovými předpoklady. Porucha by neměla být důvodem, aby žák opakoval ročník. Jiný případ může nastat, pokud se žák za přidělenou diagnózu skrývá a odmítá cokoliv ve škole z předkládaného učiva dělat.

Tvořivost, nápaditost, kreativita a flexibilita učitele včetně výborné znalosti každého žáka ve třídě – to jsou základní nezbytné předpoklady úspěchu při smysluplné integraci. Výuka bude probíhat v radostné atmosféře a bude efektivní, pokud bude učitelem pravidelně připravována, bude srozumitelná, zajímavá, názorná.
Aby se udržela pozornost dětí v hodině, je vhodné klást žákům problémové otázky, pracovat s momentem překvapení, neznechutit jim motivaci ke vzdělání, která je přirozeně nastartována na začátku školní docházky.

Učitel by měl mít na paměti, že ČTENÍ JE ČASTO DŮLEŽITĚJŠÍ DOVEDNOST NEŽ OSVOJENÍ SI PSANÍ – TVOŘÍ ROZHODUJÍCÍ ZÁKLAD PRO VŠECHNY UČEBNÍ PŘEDMĚTY A DALŠÍ VZDĚLÁNÍ.

VHODNÉ PEDAGOGICKÉ PŘÍSTUPY K ŽÁKŮM S „SPUCH“ VE ŠKOLE:
Povinnost školy poskytnout potřebné podmínky žákům se speciálními vzdělávacími potřebami, mezi které řadíme i žáky s SPUCH, je dána Zákonem 561/2004 Sb., konkrétně § 16. Hovoří v podstatě o tom, že škola by měla zabezpečit, aby se z neúspěšných žáků stávali žáci úspěšní a to vytvořením vhodných podmínek pro jejich práci.
Například u žáků s dysgrafií v běžných hodinách není vhodné zcela vyřadit ruční písemný projev žáka z výuky, ale lze postupně vést dítě k psaní na počítači a formu psaní kombinovat.

Důvody, proč by žák s SPU v oblasti psaní měl mít možnost používat počítač:
• snížení problémů nečitelného psaní, které trápí žáka i učitele
• umožnění žákům zpětné vazby (dysgrafikům dělá potíže „číst sám po sobě“)
• možnost nastavení automatické kontroly pravopisu, která vede k opravě nesprávně napsaných slov
• rychlý postup žáka ve zpracování daných úkolů po zvládnutí techniky psaní počítačem
• poskytnutí prostoru učiteli pro vypracování vhodného testu a možnosti pro žáka snáze jej vypracovat
 

NÁMĚTY PRO KONKRÉTNÍ REEDUKACI VE ŠKOLNÍM PROSTŘEDÍ V PŘÍPRAVNÉM OBDOBÍ REEDUKACE SPU:

Jedná se o první fázi nápravné péče, specifické obtíže odstraňujeme především individuálně, a to podle typu a rozsahu, resp. hloubky poruchy.

Zásady, které se při provádění dyslektických nácviků osvědčují:
1.Vyjít z celkové analýzy případu dítěte a z co nejpřesněji provedené diagnostiky, jak psychologické, tak speciálně pedagogické
2.Nechat dítě zažít pocit úspěšnosti hned při první hodině prováděné reedukace
3. Postupovat po malých krocích, snažit se pracovat na základě multisenzoriálního přístupu (zapojení co nejvíce smyslů do nápravy), v atmosféře klidu a bezpečí
4. Reedukaci zahájit vždy raději na nižší úrovni náročnosti, postupně požadavky zvyšovat než naopak (zásada postupování po malých krocích)
5. Snaha o zautomatizování schopností
6. Dodržování obsahové struktury jednotlivých sezení
7. Dodávání sebedůvěry dítěti v jeho vlastní schopnosti
8. Snažit se o vyloučení rušivých podnětů pro práci
9. Reedukaci provádět pravidelně a dlouhodobě
10.Pravidelně informovat rodiče o výsledcích jednotlivých sezení, zapojit je aktivně do práce s dítětem

1. Rozvíjení zrakového vnímání

a) Rozpoznávání jemných rozdílů - diferenciační schopnosti
b) Analýzu a syntézu tvarů
c) Odstraňování záměn podobných tvarů písmen
d) Procvičování rychlého postřehu písmene, slabiky, slova
e) Procvičování zrakové paměti
f) Cvičení očních pohybů

2. Rozvíjení sluchového vnímání
a) Procvičování poznávání slabik ve slově
b) Schopnost sluchové analýzy a syntézy
c) Sluchové rozlišování hlásek zvukově podobných, jejich správná výslovnost
d) Diferenciační schopnosti - postihování jemných rozdílů
e) Nácvik rytmické reprodukce
f)Cvičení akustické pozornosti

3. Rozvoj časoprostorové orientace
a) Orientace v prostoru
b) Orientace v čase
c) Pravolevá orientace

4. Oblast řeči
a) Kontrola a úprava vad výslovnosti
b) Cvičení artikulační obratnosti
c) Dechová cvičení
d) Odstraňování specifické asimilace sykavek
e) Využití říkadel, rozpočitadel, pomalý přednes básniček, vytleskávání rytmu řeči, vytleskávání rytmu podle vzoru

5. Rozvíjení jemné motoriky
a) Motorika mluvidel - pohyblivost jazyka, gymnastika tváří, rtů, svalstva obličeje – například jazykolamy
b) Procvičení jemné motoriky rukou / modelování, hry, mačkání, navlékání plodů, těstovin, základy šití
c) Zrakově - motorická koordinace (oko - ruka)
d) Koordinace pohybů


Obecné zásady přístupu a hodnocení dětí s SPUCH:

• na základě aktuální zprávy z vyšetření seznámit všechny učitele, kteří dítě vyučují, se specifiky jeho poruchy - je nutné vycházet z aktuálního stavu každého konkrétního dítěte.
• nezapomenout informovat o obtížích dítěte se specifickou poruchou i každého nového učitele, který případně třídu převezme během školního roku - zodpovídá třídní učitel, speciální pedagog, výchovný poradce
• pokud je to potřebné vypracovávat a aktualizovat individuální vzdělávací programy, podle kterých se bude skutečně s dítětem pracovat
• vhodným způsobem vysvětlit ostatním spolužákům rozdílný přístup k hodnocení dítěte se specifickou poruchou učení
• nezapomínat dávat možnost prožít pocit úspěchu i za snahu přesto, že vlastní práce, resp. její výsledek neodpovídá našim celkovým představám
• snažit se a vést všechny vyučující k tomu, aby hodnotili skutečné znalosti dítěte bez ohledu na SPU, aby je vědomí této poruchy neovlivňovalo v hodnocení dítěte
• ponechávat v běžných hodinách dítěti pomůcky, pomáhající ke kompenzaci jeho poruchy, a to i při písemných pracích
• zajistit na škole kvalitní nápravu specifických obtíží žáka
• dodržovat hlavní zásadu při hodnocení dítěte - hodnoťme je samotné a srovnávejme jeho dílčí úspěchy či nedostatky s jeho vlastní osobou, jeho možnostmi a schopnostmi - neprovádějme srovnání s ostatními spolužáky
• podle potřeby hodnotit využívat průběžné i závěrečné slovní hodnocení
• preferovat ústní formu zkoušení před písemnou
• v písemných projevech volit takovou formu zkoušení, aby stačila krátká odpověď
• vhodné písemné zkoušení je testem s možností zvolení volby správné odpovědi
• nenechávat zbytečně žáka psát dlouhé zápisy - často tyto zápisky nejsou ani dítětem použitelné k tomu, aby bylo schopno se z nich učit
• nehodnotit chyby v písemném projevu u naukových předmětů, zaměřit se na obsahovou správnost
• nehodnotit chyby vzniklé z nedokonalého přečtení textu
• v matematice v písemných pracích kontrolovat nejen výsledky, ale i správnost postupu - může docházet k chybám v důsledku neschopnosti vypořádat se s grafickým prostorem, v důsledku neschopnosti dodržet nutnou úpravu
• umožnit pracovat s diktafonem, magnetofonem apod. .
• ve výuce cizích jazyků preferovat učení se spíše cestou sluchovou než vizuální, soustředit se na ovládnutí základní slovní zásoby



Význam individuálního vzdělávacího plánu (IVP)

Individuální vzdělávací plán (dále IVP) je určen pouze pro ty děti s SPUCH v běžných školách hlavního vzdělávacího proudu, jejichž handicap je takového rozsahu, že nemají šanci bez něj vůbec zvládat předepsané učivo daného typu školy, který navštěvují.Znamená to, že je vhodný pouze pro žáky s těmi nejtěžšími formami poruch včetně jejich kombinací. Existenci IVP schvaluje ve správním řízení ředitel školy.
Struktura IVP je zakotvena ve Vyhlášce 73/2005 Sb., která vychází ze Školského zákona 561/2004 Sb. a která je povinná pro všechny zúčastněné.
IVP musí sledovat obsah vzdělávání, určení metod a postupů, které budou adekvátní pro jeho nositele a dále by měl být zaměřen na zmírnění obtíží a vyzdvižení toho, v čem je dítě dobré.
IVP vzniká na základě doporučení odborného pracoviště, v našem případě poradny či speciálně-pedagogického centra.

Jeho hlavní přínos lze spatřit zhruba v následujících rovinách:
• Umožní žákovi pracovat podle jeho skutečných schopností
• Umožní žákovi pracovat svým individuálním tempem
• Umožní najít žákovi optimální úroveň, na které je schopen pracovat dle svých možností
• Umožní učiteli beze strachu pracovat se žákem na té úrovni, kterou skutečně potřebuje bez ohledu na učivo předepsané učebními standardy (viz. Práce v cizím jazyce může probíhat v deváté třídě dle učebnic ze třídy páté)
• Umožní učiteli žáka hodnotit za jeho konkrétně dosahované výsledky bez srovnávání se spolužáky
• Do přípravy IVP a jeho následného naplňování se zapojí rodiče, kteří jsou spoluodpovědní za výsledky práce svého potomka
• Žák s SPUCH není pasovním objektem působení školy a rodičů, ale přebírá zodpovědnost za výsledky reedukace
 

Individuální přístup v IVP by měl zahrnovat:
• Metody výkladu
• Způsob opakování a upevňování učiva
• Rozsah požadovaných písemných prací
• Způsob ověřování vědomostí a dovedností žáka
• Osobní přístup (pochvala, odměna)zohlednění osobnostních charakteristik žáka

Návrh začlenění nápravy SPU do školního vzdělávacího programu
Speciálně pedagogickou péči zajišťuje v ideálním případě speciální pedagog školy ve spolupráci s třídními učiteli a dalšími pedagogickými pracovníky. Koordinuje sestavení individuálního vzdělávacího plánu ve spolupráci s učiteli a rodiči. Zprostředkovává další odbornou péči a diagnostiku ve spolupráci s poradenským pracovištěm. Speciálně pedagogická individuální a skupinová práce probíhá zpravidla v pracovně speciálního pedagoga mimo třídu. Rozsah péče vychází z doporučení odborného pracoviště, z koncepce a podmínek školy. Speciální pedagog podporuje rozvoj žáka, poskytuje poradenství rodičům a metodickou podporu učitelům. U žáků s potřebou individuální asistence ve výuce škola usiluje o zajištění asistenta pedagoga, který spolupracuje se speciálním pedagogem, třídním učitelem a případně s dalšími vyučujícími při naplňování IVP. Týká se to především žáků prvního stupně základní školy do třetího ročníku včetně, kdy v rámci rámcového vzdělávacího programu nejsou zatím stanoveny žádné disponibilní hodiny, které by mohly ve školním vzdělávacím programu figurovat jako ty, v nichž je žákům věnována nadstandardní péče vyplývající z požadavku školy čerpat finanční prostředky na nadstandardní péči o integrované žáky s těžkou formou SPUCH. Od čtvrté třídy by mělo být možné speciální péči o integrované žáky zařadit do oněch předepsaných disponibilních hodin.

 

 





© Pedagogicko psychologická poradna Plzeň - KÁPEZET - KPZ Plzeň, 2009; XHTML, CSS